Martin Těšitel

Kdo jsem

Jsem vyučený řezník a léta jsem s rodinou vedl oblíbenou restauraci U Těšouna, kde se denně potkávala půlka Kamenice a okolí. Nedávno jsem se ale rozhodl podnikání přibrzdit, abych se mohl starat o nemocnou manželku, a od nového školního roku nastupuji jako kuchař do naší kamenické školní jídelny. Bydlím v Kamenici na Sídlišti II. Za třicet let v řemesle a za výčepem jsem se naučil, že šidit se nedá ani uzenina, ani správa obce. Zvykl jsem si s lidmi mluvit narovinu a naučil se jednu věc, která dnešní politice zoufale chybí: člověk má mnohem víc poslouchat než mluvit.

Proč kandiduji

Padesát šest let jsem se politice celkem úspěšně vyhýbal. U nás v hospodě jsem ale denně slyšel, co lidi doopravdy trápí – od nekonečných objížděk přes chybějící kapacity ve školkách až po to, proč se všechno důležité dozvídáme z radnice pozdě. Dlouho jsem na to jen přikyvoval. Změna mé profese a uzavření hospody mi ale dalo impuls. Už nechci jen u piva poslouchat, co je kde špatně. Chci s tím zkusit něco reálně udělat. Nabízím selský rozum, nezávislost (nikdy jsem nebral žádné dotace ani obecní zakázky) a to, že nevycházím z papírových anket, ale z tisíců večerů strávených se sousedy.

Co chci v Kamenici prosadit:

• Radnice, která informuje včas a srozumitelně
  Obec musí mít funkční a rychlé informační kanály. Neexistuje, aby se lidé dozvídali o uzavírce silnice nebo o důležitých změnách z doslechu na poslední chvíli. Hospoda ani soukromé profily nesmí suplovat práci radnice.

• Investice se selským rozumem (žádné projekty „od oka“)
  K obecním penězům chci přistupovat jako k rodinnému podniku nebo dobré kuchyni: musíte přesně vědět, co kupujete a z čeho to zaplatíte. Dluh za smysluplnou školu nebo kanalizaci dává smysl, ale obec si už nesmí dovolit rozhazovat peníze bez jasného plánu. Na radnici budu ten, kdo „ochutnává“ a nebojí se říct, když je něco přesolené.

• Péče o sídliště a běžnou údržbu
  Na Sídlišti II žije na nejmenším prostoru nejvíce lidí, ale přitom se o něm mluví úplně nejméně. Právě na sídlištích funguje skutečné sousedství, což se ukázalo i při nedávných krizích. Zasadím se o to, aby obec nezapomínala na obyčejnou údržbu center a sídlišť, kde žijí běžní lidé.

• Spolupráce místo hádek na Facebooku
  Lidé v obci – ať už starousedlíci, nebo ti, co přišli nedávno – k sobě mají mnohem blíž, než to občas vypadá. Zasadím se o to, aby se u nás začalo táhnout za jeden provaz a přestali jsme se hádat přes úřední papíry a sociální sítě.

3 věci, které udělám jako první:

1. Zavedení rychlého informačního servisu: Zasadím se o to, aby obec do půl roku uměla lidem říkat věci dopředu a srozumitelně přes SMS nebo mobilní aplikaci.

2. Zaměření na čistotu a údržbu: Pohlídám, aby se radnice okamžitě začala víc věnovat základní údržbě centra a sídlišť.

3. Uvařím všem guláš: Zní to jako vtip, ale myslím to vážně. Uvařím celému novému zastupitelstvu – vítězům i poraženým – pořádný guláš, abychom spolu zase začali mluvit jako normální lidé.

„Na rozdíl od kariérních politiků nemůžu po volbách nikam utéct ani se schovat za zamčené dveře úřadu. Léta jsem stál na očích lidem za výčepem a teď mi budou pro změnu koukat pod ruce vaše děti ve školní jídelně. Větší kontrolu nad člověkem už nevymyslíte.“